Self

24. července 2017 v 0:17 | reezinka |  ...trocha poezie

Self

pro syna a dík pro K.B.


A mám toho dost
už mě to nebaví
který muž mi dům postaví
už nechci hlodat kost

A slyším tvá slova
že mě je tak líp
vždyť neumím jinak žít
ve dne kůň, v noci sova

A pláču mezi stromy
se sluchátkem na uchu
co se to děje - nemám potuchy
až se to ve mně zlomí

Na proti přichází
skoro zvíře. nečesané
v očích m soci zakázané
mé já - co mi schází

Ať odpověď mi dá
dotknout se ho bojím
natáhnu ruku - prsty odvážně spojím
cítím - proto se to nezdá

Odloupnu slupky
ometám starý prach
mám tak obrovský strach
to slzy tvoří kapky

V úplném jádru klubka
nalézám prostý stesk
tady to je - plesk
odpadá dalí slupka

Je to jako živel
pláču - chybíš mi tu
stesk vyplouvá úkryt
vymývá 100 letý plevel

Co se to děje
jsem zaskočená, zmatená
v proudu polapená
už vím - nic se neděje

už vím - je to naděje


23. červenec 2017 Praha Karlín
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama